Spolupráce
V posledním desetiletí se NPÚ podařilo navázat spolupráci s významnými partnery, se kterými jej pojily již historické vazby. Čeští památkáři se tak každoročně mohou setkávat s kolegy z Pamiatkového úradu Slovenskej republiky nebo s pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Následující rozcestník vás nasměruje na spolupráci, která vás zajímá. Stačí kliknout na vybranou možnost.
Pamiatkový úrad Slovenskej republiky
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Pamiatkový úrad Slovenskej republiky
Společné kořeny ve středoevropské památkové péči má Národní památkový ústav s kolegy z Pamiatkového úradu Slovenskej republiky (PÚ SR). Příkladem historické personální provázanosti nejsou jen manželé Václav a Dobroslava Menclovi, kteří ve slovenské památkové péči působili v meziválečném období, ale také současný ředitel brněnského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu PhDr. Zdeněk Vácha, jenž byl v minulosti odborným pracovníkem ve Slovenském ústavu památkové péče v Bratislavě, předchůdci současného Pamiatkového úradu, a od 2005 je členem vědecké rady a odborně metodické komise PÚ SR.
V roce 2012 byla generální ředitelkou NPÚ Naděždou Goryczkovou a generální ředitelkou PÚ SR Katarínou Kosovou podepsána dohoda o spolupráci, na kterou v roce 2019 navázalo společné memorandum signované oběma generálními ředitelkami ve slovenském Kežmarku. Deklarovaly tak zájem a připravenost k vzájemné spolupráci zejména v oblasti vědy a výzkumu, státní památkové péče, monitoringu památek zapsaných na Seznamu světového dědictví, koordinace vývoje národních legislativ, spolupráce v rámci Evropské unie i Visegrádské skupiny, archeologie, prezentace kulturního dědictví ČR a SR, publikační činnosti či vzdělávání. Od roku 2014 se pracovníci institucí každoročně setkávají na společných metodických dnech, které jsou věnovány aktuálním problémům památkové péče ve středoevropském prostoru. Památkáři obou institucí tak mají za sebou setkání například v Ostravě, Českém Krumlově nebo Červenom Kláštore.
Jedním ze vzorů pro NPÚ a ocenění Patrimonium pro futuro byla Cena Pamiatkového úradu SR pojmenovaná po Alžbětě Güntherové-Mayerové udělovaná od roku 2008. Obě instituce se společně ujaly vydání dosud nepublikovaných děl Václava Mencla a součástí spolupráce je tedy společná práce na vydávání jeho čtyřsvazkové práce Dějiny evropské architektury.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
V druhé polovině 20. století se ochránci přírody a památkáři sešli pod jednou střechou, když to když na základě zákona z roku 1958 vznikl v Praze Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, který byl v krajích doplněn krajskými středisky. Toto uspořádání vydrželo až do počátku devadesátých let 20. století, kdy v souvislosti se vznikem Ministerstva životního prostředí byly agendy odděleny a vznikly samostatné organizace.
I po rozdělení institucí se ochránci památek a přírody setkávali nad společnou agendou. V některých případech jako partneři při ochraně kulturního dědictví v chráněných krajinných oblastech či národních parcích, jindy jako oponenti, když se obě oblasti střetávaly a bylo náročné najít východisko ze „souboje“ dvou veřejných zájmů, ochrany památek a ochrany přírody. Asi největší problémy při hledání společné řeči dělali všem zainteresovaným netopýři, kteří s oblibou vytvářejí letní kolonie s mláďaty v historických objektech, a to v době stavební sezóny příhodné pro obnovu kulturního dědictví.
Možnosti spolupráce a odstraňování nesouladů byly podnětem pro podepsání smlouvy o vzájemné spolupráci, kterou generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková a ředitel AOPK ČR František Pelc podepsali v červnu 2011 a po deseti letech ji znovu obnovili v prosinci 2021.
Součástí spolupráce se od roku 2016, kdy se odborníci obou institucí sešli na jednání v Domě přírody Moravského krasu, stala také každoroční společná celostátní setkání, na která navazuje regionální spolupráce. Mezi diskutovaná témata patří například péče o dřeviny v lokalitách s překryvem ochrany přírody a památkové péče, specifika a ochrana lázeňské krajiny, specifika ochrany komponované krajiny nebo problematika tzv. opuštěné krajiny.
Česká národní banka
Česká národní banka (ČNB) a NPÚ se poprvé viditelně setkaly při spolupráci na realizaci projektu cyklu Deset století architektury. Výsledkem této spolupráce se stalo deset zlatých mincí s tématy excelentních zástupců architektury různých slohů na území našeho státu, od slohu románského po moderní architekturu. Tento cyklus byl ČNB vydáván v letech 2001–2005. Na projekt pak navázal další pětiletý program (2006–2010) s tématem Kulturní památky technického dědictví. Zde svoji minci získal i ostravský Důl Michal ve správě NPÚ. Opominout nelze ani další navazující cyklus s názvem Mosty (2011–2015).
Tak významnému prvku české kulturní krajiny, jakým jsou hrady, byl věnován následující cyklus v letech 2016–2020. Z deseti zlatých mincí prezentujících české a moravské hrady jich devět zobrazuje objekty ve správě Národního památkového ústavu. Od kulturního dědictví naší země se konečně neodchyluje ani v současnosti realizované téma, zacílené na Městské památkové rezervace (2021–2025). NPÚ se přímo podílel na výběru lokalit a jeho zástupce je také členem Komise pro české peníze, která posuzuje návrhy na zlatou minci, jež byla a je vybírána na základě veřejné soutěže, přičemž konečné slovo má vždy Bankovní rada ČNB.
Během let tak byly na vysoké umělecké úrovni připomenuty významné historické památky a areály, svědčící o bohatém kulturním dědictví naší vlasti. Jsou to objekty a hodnoty, které má právě NPÚ za úkol nejen chránit, ale také prezentovat. Prezentaci prostřednictvím zlatých mincí ČNB považuje NPÚ za natolik zajímavou, přínosnou a účinnou, že se rozhodl Českou národní banku za tento dlouhodobý přínos ocenit. Stalo se tak v osobě guvernéra ČNB pana Miroslava Singera, který se v roce 2014 stal laureátem ocenění Osobnost památkové péče v rámci cen NPÚ Patrimonium pro futuro.
Česká televize
Národní památkový ústav ve spolupráci s Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism a veřejnoprávní Českou televizí připravil v roce 2021 desetidílnou sérii, v níž představil vybrané památky ve své správě. Seriál s názvem Skryté skvosty produkovala Česká televize, která jej o rok později také odvysílala. Televizní pořad diváky seznámil nejen s méně známými hrady a zámky, ale také například s prvorepublikovou vilou nebo průmyslovým areálem uhelného dolu. Jeho cílem byla však také propagace dalších turistických míst, a tak se v pořadu představily i jiné památky z širšího okolí. Pořad se neměl soustředit pouze na jeden region, ale naopak co nejvíce pokrýt Českou republiku, proto se natáčelo téměř ve všech krajích. Hlavní roli hrála místa, kam nejezdí příliš mnoho návštěvníků a která i přesto, že jsou skvosty architektury a umění, zůstávají mnohým stále skryta. Role průvodce se ujal známý herec Jaroslav Plesl z pražského Dejvického divadla. Jeho cesta začala ve východních Čechách v harrachovském Hrádku u Nechanic, zámku postaveném v novogotickém stylu a záměrně skrytém v krajině, pokračovala na severozápad na zámek Jezeří, jehož silueta se stále tyčí nad krajinou hnědouhelného dolu a kde byl televizní štáb svědkem právě vrcholících prací na obnově divadelního sálu, v němž měla vůbec poprvé zaznít Beethovenova třetí symfonie Eroica. Na jihočeském hradě Rožmberku měli zase diváci možnost poznat významné členy stejnojmenného českého šlechtického rodu a v severních Čechách se seznámit s dlouho zanedbávaným a málem zaniklým zámkem Grabštejn. V Brně se mohli vrátit do konce dvacátých let minulého století do vily Stiassni, kterou její stavebníci obývali pouhých devět let, v západních Čechách na zámku Kynžvart poznali život a zálibu v kuriozitách jeho významného vlastníka kancléře Metternicha a na zámku v Manětíně díla českých barokních umělců, kteří pracovali pro tamní rod Lažanských z Bukové. Na severní Moravě si připomněli pestrou hornickou historii ostravského Dolu Michal a na Vysočině na zámku Jaroměřice nad Rokytnou se zaposlouchali do hudební historie rodu Questenberků. Celé putování se završilo na střední Moravě v barokním zámku Buchlovice obklopeném jedinečnou zahradou a spojeném s rodem Berchtoldů z Uherčic. Na procházkách provázeli Jaroslava Plesla vedle kastelánek a kastelánů rovněž historici, odborníci na umění nebo kuchyni, ale například i šermíři. Česká televize využila jako zajímavost své archivy, z nichž do jednotlivých dílů sestříhala ukázky ze starších i nových filmů, které se na objektech točily.
Herec Jaroslav Plesl se nikdy netajil obdivem k hradům a zámkům a práci kastelánů a průvodců. V rozhovorech se opakovaně vrací do doby, kdy sám provázel na Hrádku u Nechanic, a přiznává, že si s myšlenkou stát se kastelánem také zahrával. Právě jeho upřímného vztahu k památkám a jejich poznání si diváci hned všimli a ocenili jej, neboť od uvedení prvního dílu se Skryté skvosty zařadily mezi velmi úspěšné seriály s velkou sledovaností a pozitivními ohlasy. I díky tomu se v těchto týdnech připravuje druhá série dalších deseti dílů Skrytých skvostů, která zavede diváky třeba na zámky Raduň, Stekník nebo Vizovice.
